Když se řekne Polsko, možná máte pocit, že víte, co čekat. Jenže stačí zamířit trochu dál na jihovýchod – do kraje tichých lesů, zvlněných kopců, dřevěných kostelíků a vesnic, kde jako by se čas zpomalil. Právě sem mě zavedla moje další koloběžková výprava.
Přejela jsem od Řešova přes Magurský národní park, Přemyšl a Zamość až do Lublinu. Během téměř 700 kilometrů jsem projela krajem národních parků a lázeňských městeček, navštívila skanzeny, hrady, muzea i nádherná historická města, ochutnávala místní speciality a cestou potkávala víc zvířat než turistů.
Nejvíc mě ale překvapilo samotné Podkarpatí – malé vesničky, staré dřevěné domy, téměř prázdné silnice, nekonečná zeleň a ticho, které se dnes hledá čím dál hůř.
Myslíte, že už vás Polsko nemůže ničím překvapit? Pojďte se se mnou vydat do jeho trochu zapomenutého jihovýchodního cípu. Možná zjistíte, že za opravdovou cestovatelskou exotikou někdy není potřeba létat na druhý konec světa.